Stejně jako u Orasína nemáme žádné dochované zprávy ani o vzniku Svahové. Je však velice pravděpodobné, že byla založena Kryštofem z Karlovic, majiteli červenohrádeckého panství, někdy v polovině 16. století, současně nebo krátce po zřízení kamencovny v Jirkově. Vznik vsi s touto kamencovnou velice úzce souvisel, neboť ve svých počátcích ji obývali především lesní dělníci, kteří pro ni pracovali. Tento vznik vysvětluje také původní název obce - Neuhaus, tedy nově založený dům. První doložená písemná zmínka o Svahové pochází z roku 1563.
Kryštof z Karlovic v Jirkově vybudoval nejenom kamencovou huť, ale také důl Sv. Kryštofa, ve kterém se těžily kamencové rudy. Do města proto povolal řadu saských dělníků a mistrů, kterým kromě různých výhod také prodal právo na těžbu kamencových rud se dvěma kusy lesa. Smlouva však neuváděla, jak dlouho zde měšťané mohou těžit. Když pak roku 1577 prodal téměř celé své panství nevlastnímu synovi Augustu z Geršdorfu, ponechal si Karlovic kamencovou huť, důl s právem těžby i osadu Neuhaus, tedy vše potřebné pro dobývání a zpracování rudy. Tím však začaly těžké spory o právo těžby. Po smrti Karlovice získal lesní území Svahové Georg Meinl, který jej roku 1610 prodal městu Jirkov. O tři roky později získalo město Jirkov také důlní dílo Sv. Kryštof se vším příslušenstvím.
Třicetiletá válka měla pro ves zničující následky. Neví se přesně, zda Svahová tuto válku vůbec přežila, záznamy o tom mlčí, poválečné záznamy ji však neuvádí, je tedy dost pravděpodobné, že byla zpustošena. O více jak sto let později již máme o Svahové opět zprávy. To měla ves 18 domů, stojících uprostřed lesa. Stále patřila k Jirkovu, spolu s nímž byla součástí červenohrádeckého panství. Jeho majitelem byl v této době Jindřich z Rottenhanu, po jehož smrti je zdědila jeho dcera Gabriela, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye. Ten na panství podporoval rozvoj průmyslu, mimo jiné otevřel několik skláren, z nichž jedna byla v letech 1817 - 1819 také ve Svahové. Tato sklárna (Georghütte - Jiřího huť) byla poměrně rozsáhlá - měla svůj parní stroj včetně stoupy, sklářskou huť, kůlny na nářadí, stáje a obytné budovy pro 16 rodin sklářských dělníků. Vyrábělo se zde tabulové, vápenaté a zelené sklo. Roku 1819 však celá sklárna vyhořela a již nebyla obnovena. Kromě sklářského průmyslu se zde také dolovala železná ruda, dodávaná do železárny ve Vysoké Peci, tato těžba však nedosahovala přílišného významu. Svahová vždy byla průmyslově založenou obcí, zemědělství se zde nedařilo, až na jednoho výrobce hraček zde nebyla zastoupena ani řemesla. Školou i farou patřila Svahová k Boleboři.
Roku 1850 se Svahová stala samostatnou obcí, avšak jen do roku 1868, kdy již byla osadou města Jirkova.
O průběhu obou světových válek v obci se nám nedochovaly žádné významné zprávy, výraznějším následkem druhé světové války zde byl stejně jako v okolních obcích především úbytek obyvatelstva v důsledku poválečného odsunu Němců.
Český název "Svahová" se začal používat až v roce 1951 na základě vyhlášky ministerstva vnitra a byl odvozen z polohy vesnice. Její německý název nyní patří pouze myslivně na západním okraji vsi, což vede ještě i dnes k častým omylům, kdy se zaměňuje Neuhaus - Nový dům nad Jindřichovou Vsí u Kalku za Neuhaus - Svahovou. Při územní reorganizaci v roce 1960 byla Svahová přičleněna k obci Boleboř, kde je dodnes.
Dnes je ve Svahové kromě trvale obydlených domů také 36 rekreačních objektů, což jasně svědčí o oblíbenosti tohoto místa k rekreaci. Jako zajímavost by se dalo uvést, že chatu zde míval také prezident Ant. Novotný. Kromě letních rekreantů si zde však přijdou na své také milovníci zimních sportů, neboť zde byl z blízkého Farského vrchu do ústí Lužce vybudován lyžařský vlek.
Mohlo by Vás zajímat