Vznik Orasína je nám bohužel dodnes záhadou. Nedochovaly se nám o něm totiž žádné písemné zprávy. O tom, jak Orasín vznikl, tedy existují pouze pověsti a nepodložené domněnky - např. jedna pověst říká, že byl založen lidmi z bývalé vsi Roschlitz, kterou opustili kvůli častým nepřátelským vpádům… Stejně jako o vzniku obce nevíme nic určitého ani o původu jejího názvu. Nejpravděpodobnější teorií vzniku názvu Orasín je, že se jedná o slovo slovanského původu, vzniklého příponou -ín k osobnímu jménu Orasa, tedy Orasův dvůr. Tento název pak prodělal řadu změn, vyskytoval se ve tvarech jako např. Vrasin, Oriczen, Worasyn, Vrysen, či v poněmčeném Urisen nebo Uhrissen…
Jak napovídá první písemná zmínka o Orasíně z roku 1383, spadá jeho vznik přibližně do období kolem poloviny 14. století. Z roku 1454 už máme o vsi konečně první významnější informaci, a tou je fakt, že Orasín v této době patřil k panství Červený hrádek. Dá se proto předpokládat, že celé následující století se svým panstvím sdílel jeho osudy. Roku 1577 předal August z Gersdorfu a Červeného hrádku třinácti orasínským usedlým, kteří měli až do tohoto roku půdu pouze v nájmu, pozemky u Bernovské cesty do dědičného užívání. O rok později získal červenohrádecké panství rod Lobkoviců, avšak jak již víme z historie Boleboře - poté, co Jiří Popel z Lobkovic upadl u císaře v nemilost, byl mu všechen majetek roku 1594 zabaven a rozdělen. Orasín se tak spolu s částí bývalého panství dostal roku 1605 do rukou Linharta Štampacha ze Štampachu a byl připojen k panství Ahníkov. Po porážce stavovského povstání byl roku 1622 Jan Jindřich, syn Linharta st. ze Štampachu, potrestán za svou účast na povstání ztrátou majetku, a Orasín se tak jako část zástavy dostal do vlastnictví Jaroslava Bořity z Martinic.
Dalším majitelem této zástavy a tedy i Orasína se stal Florián Žďárský ze Žďáru. Když byl později dělen majetek Martiniců, byl Orasín převeden ze statků Březno přímo do panství Ahníkov. V této době byl Orasín dosti velkou a bohatou vesnicí. Její slibný rozvoj sice na čas přerušila třicetiletá válka, která se i zde citelně podepsala, po jejím skončení ještě řadu let trvalo, než se obec úplně vzpamatovala, avšak počátkem 18. století již bylo vše při starém a Orasín se dál slibně rozvíjel. V roce 1725 byla ve vsi postavena kaplička, slavnostně vysvěcena bolebořským farářem dne 28. října. O tom, jak dobře se Orasínu vedlo, vypovídá i fakt, že v této době měli i vlastní školu. V polovině 18. století měla ves asi 40 domů, 2 mlýny a tříselník se čtyřmi stoupami. Pracovali zde 2 tkalci, truhlář, kovář, krejčí a 2 tesaři, celkem zde žilo přibližně 230 lidí.
Koncem 18. století ve vsi přibyla vrchnostenská pila a cihelna. Většina lidí se zde živila pěstováním lnu, předením, tkaním plátna, chovem dobytka a obchodem se dřevem. Orasín však byl v této době značně zchudlý, některý záznamy dokonce uvádějí, že lidem se zde žilo doslova špatně.
V polovině 19. století zde navíc stála olejna, soustružna a hostinec, později byly postaveny ještě další 2 mlýny. Pěstování lnu zde již ustupovalo, lidé se živili především soustružením dřeva, uměleckým truhlářstvím, paličkováním krajek a chovem dobytka. Orasínské ozdobné kuchyňské náčiní bylo vyhlášené široko daleko, některé zdroje je označovaly přímo za umělecké kousky.
Roku 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami. Ani Orasín nebyl výjimkou. Roku 1868 byl ale připojen k Boleboři, kde zůstal až do roku 1880, kdy se opět osamostatnil. Přelom 19. a 20. století byl v Orasíně ve znamení opětovného rozvoje. Stály zde již 2 pily, 2 soustružny dřeva, výrobna šindelů a 3 hostince. Chyběla tu však škola, do ní musely děti chodit až do Boleboře.
Rok po založení hasičského sboru v Boleboři byl také v Orasíně založen sbor dobrovolných hasičů, který hned následujícího roku prodělal svůj "křest ohněm" při hašení požáru jednoho ze zdejších mlýnů. Obě světové války neměly v Orasíně žádný bouřlivý průběh, asi nejvíce obec poškodilo snížení počtu obyvatel v důsledku odsunu němců po skončení druhé světové války. Orasín měl po válce ze všech obcí nejdříve zřízenu správní komisi - již 4. května. V roce 1954 byl Orasín opět připojen k Boleboři.
V roce 1995 byla na náklady obce Boleboř opravena zdejší kaplička, a byl do ní také zavěšen malý zvon. V srpnu roku 2000 byl z věžičky domu p. Lansdorfa přenesen zvon do kaple v Boleboři, samotná věžička pak byla pro svou zchátralost zbourána. Dnes je v Orasíně 17 trvale obydlených objektů, počet obyvatel má zvyšující se charakter. Již téměř před sto lety byl Orasín vyhlášeným rekreačním letoviskem, a oblíbeným místem rekreace je dodnes.
Mohlo by Vás zajímat